DOBA COVIDOVÁ
Rok s pandemií utekl jako voda. Žáci 9. B se zamýšleli nad tím, co jim přinesl a co jim vzal. Zde si můžete přečíst úryvky z jejich úvah:
Martin
…Myslím si, že jsem ještě typ člověka, co tenhle styl učení docela zvládá, ale jak to mají ti, kteří to těžko zvládají i ve škole? Samozřejmě i kamarádi, které mám ve škole, mi chybí. Jednoduše být celý den zavřený jen doma s rodinou není zrovna dvakrát obohacující. Jak to musí mít těžké rodiny, které mezi sebou mají rozpory a trpí tzv. „ponorkovou nemocí“?…
Ale abych nebyl jenom negativní, musím říct, že v některých věcech mi karanténa a žití jenom doma připadá lepší než normálně. Je to hlavně o čase, teď se nikam nemůže, to znamená, že mám mnohem více času pro sebe. Díky tomu jsem se naučil jíst zdravěji, než jsem jedl dříve. Dříve ve škole byly malé přestávky a měl jsem tak nějak rozhozený jídelníček. Zkrátka když jsem měl hlad, tak jsem neměl plnou ledničku jídla, odkud bych si mohl vzít něco zdravého. Musel jsem jít do obchodu a koupit si něco, co se za zdravou stravu opravdu považovat nedalo. Díky času jsem taky začal mnohem více cvičit…
Ondřej
…Co mi coronavirus vzal? Spoustu znalostí a vzdělání, protože kdybychom byli ve škole, zvládlo by se toho dvakrát tolik. Další věcí je i to, že jsem se začal bavit s kamarády, díky kterým jsem si nadělal problém jak ve škole, tak i doma. Věnoval jsem se jim místo školy. Začal jsem ztrácet zásady společenského chování, strávil jsem více času na počítači a nedával moc pozor, co se děje v hodinách… Jedním slovem zlajdačil jsem…Začal jsem si spíše hledat kamarády na dálku, než abych se bavil s těmi, které znám prakticky od malička…
Michal
Jak se změnil můj osobní život? Je to prosté. Vzpomínám si, jak na jaře jednoho dlouhého dne, když jsme „papkali sváču“, jsme se smáli, že už jeden Pražák chytil covid, ale nebyl to náš Pražák ze třídy… Jak plynul čas, přibývalo stále více nařízení, která nás omezovala. Domnívám se, že právě s přibývajícími nařízeními nálada ve společnosti začala klesat pod bod mrazu. Nosíme roušky, nesmíme si podat ruku, nesmíme se přiblížit k cizímu člověku, nesmíme k babičce, nesmíme do školy, někteří nemohou do práce, někteří o práci přišli, nesmíme přejet hranici okresu. A co musíme? Musíme dodržovat neustále měnící se nařízení. Myslím si, že tohle všechno vede u spousty lidí nejen k otrávené náladě, ale i k depresím, ke stavům úzkosti, ke strachu o živobytí. Ptáte se tedy, co nám pandemie dala? Dala nám vězení, strach a také nadváhu. Navíc se bojím toho, že se nikam nepodívám bez očkovacího průkazu.
Nebudeme se tu ale bavit jen o negativních věcech. Lidé budou mít lepší praxi s počítačem, což je pro dnešní dobu potřeba. Lidé si budou určitě vážit normálního života a volného pohybu. Už jen představa, že se budou zase moci navštívit, je velmi super. Mně osobně pandemie i trochu vyhovuje, protože si lépe mohu rozvrhnout den, nemusím vstávat brzy, mám více času na sebe a své koníčky, mohu mít hodiny ve svém pohodlí.
K čemu jsem dospěl? K tomu, že lidé jsou schopni přizpůsobit se snad všemu…
Eva
Na začátku března jsme slavili zvláštní výročí. Již přes rok se potýkáme s nakažlivým virem, který dokázal svět uvrhnout do chaosu. Pandemie obrátila náš život naruby. Co všechno může takový malý vir změnit?
Podívejme se na situaci mým pohledem, pohledem klasické žačky. Nejvýznamnější změnou je jistě online vyučování. Jsme odříznuti od něčeho, co nám připadalo jako naprostá samozřejmost. Místo toho, abychom ráno vstali a vydali se do školy, zasedneme k počítači. Ano, přineslo nám to i výhody, ať už rozvoj práce s technikou ve školství i u jednotlivců nebo jistou samostatnost, ale za jakou cenu? Pokud si někdo nedokáže rozvrhnout svou práci, nezvládá vše plnit. A i přesto spoustu učiva vynecháváme. Kdy ho máme dohnat? Jak na naše ročníky budou pohlížet zaměstnavatelé v budoucnu? Nebudeme označovaní jako „ty nedostatečné ročníky“? To ani nezmiňuji zdravotní problémy a nedostatek pohybu.
Zdá se a je také často zmiňováno, že trávíme více času s rodinou a že je to dobře. Osobně musím nesouhlasit. Možná je většina rodiny doma, ale dělá si své povinnosti. Takže je to opravdu více času? Žáci sedí většinu dne nad školou, rodiče pak často mívají nařízenou práci z domova. Což nás vede k dalšímu problému. V dobách před pandemií fungovalo nepsané pravidlo oddělených prostorů. Domov byl jakousi oázou klidu od práce. Svou práci jsme si odpracovali ve škole či zaměstnání, doma jsme se pouze připravovali. Jenže dnes se tyto dva prostory spojily v jeden, a to náš domov. Prospívá nám to? Dle mě rozhodně ne.
A nesužuje nás jen školství, zaměstnání či rodina, ale i naše psychika. Spousta z nás žije v nejistotě, nevíme, co nás v blízkých měsících čeká. Žijeme ve strachu ze situace, ve strachu o nás, o naše blízké, o naše zdraví. Jsme již unavení. Ze všech stran se na nás chrlí špatné zprávy, počty nakažených, počty úmrtí. Kam to až může zavést naše psychické zdraví? Když k tomu připojíme zákaz scházení se (žádné akce, společné koníčky) a z toho vycházející samotu, jak to dopadne? Budeme schopni se znovu socializovat? Podívejme se i na malé děti, které například ani nechodily do školky. Budou na školách zvládat kolektiv, na který nejsou zvyklé?
To vše byly pouze problémy jednotlivců. Co teprve problémy společnosti a státu? Jeden z největších dopadů je jistě dopad na hospodářství. Spousta malých podnikatelů i větších firem krachuje, zaměstnanci ztrácejí své pozice, čímž se jejich rodiny dostávají do tíživé situace. Navíc máme nedostatek pracovních míst. Stát formuje systém podpor, který je ale nedostatečný. Navíc jako stát samotný máme dluhy, které se jen tak nesplatí. Jaké vyhlídky tedy může mít další generace?
A problémy nepostihly pouze hospodářství. Těžké doby nastaly i pro zdravotnictví. Vymýšlení systému karantén a testování, zvládání léčby v nemocnicích, nedostatek lůžek. Jednu dobu vypadala situace opravdu bídně. Střídání ministrů tomu také moc nepomohlo. A nynější problémy s vakcinací také nevypadají dobře. A další otázka, pomůže nám vůbec očkování?
Obecně se ukázalo mnoho nesrovnalostí ve vládě. Spory jednotlivců a neschopnost domluvit se byly jedny z nich. Opatření byla nepřehledná a měnila se velice brzy. Ničemu určitě nepomohly ani falešné zprávy a články na internetu. A brzy nás čekají volby. Jak to vše ovlivní budoucnost našeho státu? Jak to ovlivní budoucnost nás?
Shrnutí všech faktů nám ukáže, že není jediné odvětví našeho života, kterého by se pandemie nedotkla. Změnil se náš osobní život i pohled na situaci. Změnil se život celého státu. Dokonce celého světa. Doba má jistě i své plusy, ale mínusy silně převažují. Můžeme, však konstatovat, že na další podobnou situaci bychom mohli být lépe připraveni. Doufejme jen, že nic takového již nenastane.
Markéta
…Jak sleduji média, ne všichni jsou ochotni dodržovat daná opatření, dělají i přes zákaz pochody na protest, což je velmi neuctivé vůči lidem, kteří jsou více náchylní na nemoci, ale především vůči doktorům, kteří pro naše zdraví pracují dny i noci…Pandemie je také příležitost naučit se něčemu novému. Možnost naučit se nové, nespoléhat na ostatní, ale také naučit se laskavosti k lidem, kteří to nejen v téhle době potřebují…
Klára
…Jen bych chtěla nastoupit na střední školu a studovat ji prezenčně, užít si ty čtyři roky na intru a s novými spolužáky. Díky téhle situaci jsem ani neměla na budoucí střední škole dny otevřených dveří, zuška neměla žádné hodiny, a tak příprava zůstala na mně a pomoci rodičů. Hrozně jsme se my deváťáci těšili na čerty, vánoční show, akademii, dvoudenní třídní výlet a o všechno jsme přišli, celkově se náš třídní kolektiv rozpadl…. Mamka už rok nemůže pracovat a jsou tu i rodiny, které nemají žádný příjem, kompenzace od vlády rozhodně nejsou spravedlivé, spousta dětí nemá vhodné prostředky na online výuku a je tu hodně škol, které výuku nedělají vůbec.
Adéla
Tato doba má své klady i zápory. Jeden z kladů je určitě ten, že spousta lidí si začala vážit zdraví a toho, že má zdravou rodinu. Váží si i „normálního“ života, který teď prakticky neznají. Je smutné, že jsme se za ten uběhlý rok neposunuli o moc dál. Pořád jsme většinu času doma, ven smíme pouze na procházky nebo zařídit nezbytně nutné věci, studujeme distančně a nesmíme ven po deváté hodině. Mezi zápory patří například i to, že se nesmíme vídat tak často, jako jsme byli zvyklí, s kamarády. Většině lidí chybí i různé kulturní, společenské nebo sportovní akce, které v této době není možné pořádat. Mě osobně to naučilo větší zodpovědnosti za sebe i ostatní, jelikož bych nerada nakazila někoho, kdo by na následky mohl i zemřít. Naučila jsem se učit a vzdělávat se sama, což si myslím, že na střední nebo vysoké škole nebude od věci.
Marek
…Úplně na začátku bylo vše velice zmatené, nebyli jsme připraveni na to, co přišlo. Vždyť už jenom na pozici ministra zdravotnictví se do dnešního dne vystřídali tři lidé! Ani řada škol nebyla připravena na výuku ONLINE. Žáci si většinou stěžují na výuku skrze počítač. Já tuto formu osobně mám rád. Věřím, že mnoho dětí a rodičů se naučilo používat počítač lépe než kdy předtím. Vstup do digitální doby nebude tedy tak strmý, alespoň podle mě. Určitě tento lockdown nepřinesl jen ty dobré věci. Lidé začali mít deprese, úzkosti ze samoty atd. Také je vědecky dokázáno, že stouply případy závislosti dětí na počítačích a mobilech. Jak říkám, vše má své světlé i tmavé stránky…
Honza
…Vrátí se svět do normálu? Jak budu a budeme poznamenáni touto katastrofou celosvětového formátu? Dobrá otázka. Pravděpodobně budeme v rámci studia pozadu a věřím, že lidé, kterým odpustili přijímací a maturitní zkoušky na tom také nebudou do budoucna dobře, protože každý zaměstnavatel bude vědět, že na této škole v tomto roce zkoušky nebyly nebo byly omezené… Co se s tímto dá dělat?
